Tento rozhovor byl podkladem k článku, který vyšel v časopisu Miminko 9/2021 a můžete si ho přečíst ZDE.

Povězte prosím, víme my ženy samy nejlépe, jaká poloha je právě pro nás při porodu nejvhodnější? Víme to skutečně? Nebo se jen tak jakoby domníváme, že to víme? Jak to je?

Porod je přirozený proces, který řídí dítě a tělo matky. Pokud tento proces není narušován vnějšími zásahy, dostává se žena do „jiné úrovně vědomí“. Má možnost se ponořit „do sebe“, přestat o porodu přemýšlet hlavou, naslouchat tělu a následovat intuici, která ji vede. Pustit kontrolu. Pak instinktivně ví, jakou polohu má v ten který okamžik u porodu zaujmout. Vidět ženu skutečně ponořenou do porodního procesu je úžasný zážitek.

A jak je možné, že některá žena opravdu ví, že ta a ta poloha je pro ni nejvhodnější, a jiná to neví? Čím je to způsobeno?

V porodnicích, kde ženy u nás rodí nejčastěji, není snadné se do takového stavu, o kterém jsem psala v předchozí odpovědi, dostat. Není jednoduché prožít porod, kdy na ženu nikdo zbytečně nesahá a nemluví, kdy je proces v její režii a zdravotník pouze tiše vyčkává.

Systém není nastaven tak, že by mohla například porodní asistentka věnovat ženě plnou pozornost, má na starosti často více rodiček, přístroje, administrativu. Už při příjezdu do porodnice čekají ženu různá vstupní vyšetření a administrativní úkony. Přijíždí zpravidla do neznámého prostředí, pečují o ni lidé, které vidí poprvé v životě, někdy se během porodu střídají. Kontinuální péče jedné osoby v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí je u nás stále těžko dosažitelná meta. Některým ženám může podvědomě vadit i přítomnost muže – porodníka.

To vše přispívá k tomu, že je mnohdy pro ženu skutečně obtížné až nedosažitelné se během porodu uvolnit, zůstává hodně „v hlavě“, je odpojená od těla. Pokud je v prostředí, kde se necítí bezpečně, těžko dokáže pustit kontrolu. Pak signály těla vnímá obtížně nebo vůbec.

Dává nám při porodu tělo nějak vědět, abychom polohu změnily? Signalizuje nám, že tahle a tahle zrovna pro nás vhodná není? Pokud to tak je, jak k nám tělo při porodu promlouvá? Jak nás vybízí k vhodnější poloze?

Pokud zažíváme přirozený nerušený porod, jsme napojeni na své tělo a děťátko, pak k nám signály ke změně polohy přicházejí, intuitivně polohu měníme. Těžko se dá ale popsat slovy, jak k nám tělo promlouvá. Žena prostě někde uvnitř VÍ, co má dělat, VÍ, jakou polohu má v tu kterou chvíli zaujmout. Stejně jako to ví jakákoli zvířecí matka. Je to instinkt.

Může být vhodná poloha při porodu jakýsi rozpor mezi hlavou a tělem? Myslím to tak, že si třeba v hlavě myslím: tak takhle to nepůjde, je mi to nepříjemné… Ale tělo říká: ne, právě takhle je to v pořádku … Myslíte, že může taková přetahovaná probíhat?

Řekla bych, že rozpor mezi hlavou a tělem vídám často ve chvílích, kdy zesilují kontrakce a porod nabírá na intenzitě. Žena může být intenzitou zaskočena, má pocit, že ztrácí kontrolu nad situací. Nedokáže se uvolnit, její tělo je v napětí. Čím více je tělo v napětí, tím náročnější je pro ni procházet silnými porodními vlnami, vnímá je bolestivě. Snaží se před nimi utéct a hledá úlevu v těch pozicích, kde jsou kontrakce slabší. Tím se ale porod může prodlužovat, žena se tímto „bojem“ vyčerpává.

Svým klientkám vysvětluji, že pozice, ve které jsou porodní vlny silné a intenzivní, je ta správná. Úlevu může poskytnout klidný hluboký dech, lokální teplo nebo ještě lépe teplá koupel, dotek, uvolňovací masáž. Právě s tím jako dula pracuji nejčastěji. Učím ženy s porodními vlnami nebojovat, ale spolupracovat.

V dnešní době hraje velkou roli internet. Myslíte si, že je ku prospěchu věci, aby se nastávající maminka probírala informacemi a diskuzemi o polohách při porodu právě na internetu? Já myslím, že každá jsme úplně jiná a co vyhovovalo jedné, nemusí ani v nejmenším vyhovovat druhé. Proč tedy na ty diskuze jdeme a dobrovolně se kolikrát k smrti děsíme zkušenostmi jiných, které jsou ale mnohdy přitažené za vlasy? Povězte prosím.

V dnešní době jsme doslova zahlceni informacemi, a to nejen v oblasti porodů. Namísto pocitu většího klidu a jistoty nám často přináší spíš velký zmatek v hlavě. Ale porod není o hlavě, nedokážeme ho vymyslet. Je o těle, uvolnění, odevzdání se.

Na jednu stranu je skvělé, že i díky internetu dnes mnoho žen ví, že porod může mít více podob a zacítit si, který přístup je právě jim bližší. Je ale důležité pochopit, že neexistuje instantní návod na „správný porod“. Že je každý porod jedinečný. Že to, co vyhovovalo ženě v diskuzi na internetu, nemusí být to pravé pro mě. A že dokonce ani poloha, do které mě tělo vedlo a vyhovovala mi u prvního porodu, nemusí být ta pravá v případě narození dalšího dítěte.

V čem ale spatřuji výhodu internetu, je možnost sdílení zkušeností s přístupem jednotlivých porodnic. Díky tomu mohou ženy zjistit, že jsou mezi nimi skutečně velké rozdíly! Mají možnost sdílet, jak je která porodnice nakloněna výběru a změnám polohy v průběhu celého porodu. A že škála je opravdu široká. Zatímco v jedné vás budou podporovat ve volbě libovolné porodní pozice a to i mimo porodnické lůžko, v jiné porodnici budete mít naopak velký problém, pokud máte jinou představu než závěr porodu v leže na zádech, a pravděpodobně se dočkáte v lepším případě arogantního jednání a slovní manipulace.

Dá se si předem naplánovat vhodnou polohu? Lze to vůbec? Když například chci a chci a chci rodit v kleče do vody, můžu se skutečně nastavit, natrénovat, naladit tak, že se mi to nakonec vyplní?

Porod se nedá plánovat, a i pokud máme určitá přání, je dobré na nich nelpět a otevřít se různým možnostem, naslouchat svým pocitům v danou chvíli.

Je fajn vědět, jaké polohy jsou během porodu oblíbené, vyzkoušet si je klidně už před porodem (některé jsou i fyzicky náročnější nebo je třeba podpora další osoby) a u porodu se pak nechat vést tělem.

To platí i pokud si žena vysní třeba právě porod v kleče do vody. Může se stát, že v této poloze ženě nebude během porodu pohodlně, že jí tělo dá signál zaujmout jinou pozici nebo dokonce v závěru porodu bude chtít vyjít z vody ven. Neměla by cítit rozladění, že jí přání nevyšlo, ale naopak být hrdá na to, jak dokáže naslouchat svému tělu.

A nesmíme také zapomínat, že porod je spolupráce dvou osob – ženy a dítěte. Může se stát, že porod ve vysněné pozici nebude postupovat, miminku se právě v této pozici „nebude líbit“ a právě změna polohy bude tím, co porod posune zase o kus dál.

Co všechno vlastně ovlivňuje to, v jaké poloze maminka rodí?

Myslím, že je to kombinace tří hlavních faktorů:
1) Výběr místa porodu. Zvyklosti dané porodnice a přístup personálu.
2) Informovanost a vlastní přání ženy.
3) Průběh porodu a případné komplikace.

A teď mi dovolte citlivou otázku. Jak se pracuje s maminkou, které doporučujete při porodu nějakou polohu, ale maminka na to neslyší? Není jí to třeba příjemné, nebo zkrátka z jakéhokoliv důvodu s Vámi nesouhlasí. Musíte ji jemně přemluvit? Donutit? Nebo jak to celé je? Jak to probíhá v takovém případě?

Budu odpovídat ze své pozice duly. Pokud se jedná o mou klientku, pak většinou už v průběhu těhotenství mluvíme o různých situacích, které mohou během porodu nastat a také ví, jak zásadní vliv může mít někdy na průběh porodu polohování. Pokud pak v průběhu porodu doporučuji změnu polohy (nebo ji doporučuje porodní asistentka/lékař na základě nějaké vzniklé situace), snažím se, aby žena znala důvod. Pak navrhovanou polohu většinou vyzkouší. Často to pak probíráme i zpětně na poporodní schůzce, mluvíme o tom, proč to bylo v tu chvíli přínosné, že například miminko potřebovalo dorotovat nebo že v dané poloze porod nepostupoval apod.

A pokud se budu na otázku dívat z pozice vnějšího pozorovatele, tak se v porodnicích bohužel stále setkávám s direktivním přístupem a situacemi, kdy zdravotník chce změnu pozice ženy (typicky na záda) i když porod krásně postupuje a miminku se dobře daří, tedy jde o pouhou pohodlnost a zajetou rutinu. Tyto situace mě opravdu trápí. Pak hodně záleží na konkrétní ženě, na její nátuře, zda odmítne a ignoruje kyselý obličej nebo jízlivou poznámku (v lepším případě) nebo už nemá sílu a chuť se jakkoli dohadovat a změní pozici i přes vnitřní nesouhlas. Je vždy na rozhodnutí ženy, zda se doporučením bude řídit nebo ne.

A jaký je postup s maminkou, která je opravdu hodně vyřízená, rodí už dlouho, bojí se, je vyčerpaná a na Vaši doporučenou polohu také neslyší. Máte s tímto nějaké zkušenosti?

Pak je vnější podpora naprosto zásadní! Fyzická i psychická. Žena musí cítit mou důvěru v ní, že to zvládne. Slovní i fyzická podpora a povzbuzení dokáží zázraky. Je neuvěřitelné, co i ženy skutečně vyčerpané dlouhým a náročným porodem dokáží, kolik energie v sobě najdou, když zmobilizují všechny síly.

A samozřejmě je také dobré se pokusit vyčerpání předejít. Dodávat ženě během porodu energii (něco lehkého k snědku) a dostatek tekutin. Porod je opravdu velký fyzický výkon a je třeba k němu tak přistupovat. 

Může se třeba vhodná porodní poloha i na poslední chvíli změnit?

Porody, kdy žena porodí na „tři zatlačení“ jsou spíše výjimkou. Některé děti potřebují čas a velkou trpělivost. V průběhu závěrečné fáze porodu, kdy miminko postupuje porodním kanálem ven z matčina těla, často polohu několikrát měníme. Vhodná poloha je ta, kde se žena dokáže uvolnit a miminko pouštět a kde porod postupuje. A pokud tomu tak není, je na místě vyzkoušet jinou polohu.

A povězte mi prosím, proč se tak často v porodnicích rodí v pololeže? To je i má vlastní zkušenost a bylo to protivné, i nepříjemné. Když jsem chtěla zkusit jinou polohu, nebylo mi vyhověno. Já jsem docela tvrďák, ale i tak mi to bylo líto. Tak co teprve citlivější maminky?

Tak především je to stále poloha, která se vyučuje na školách. Pak hodně záleží na tom, do které porodnice se absolvent (lékař, porodní asistentka) dostane, a zda vidí porody i v jiných polohách. U mladých lékařů a porodních asistentek jde tedy často skutečně jen o nedostatek zkušeností, preferují pak porod v poloze, kterou znají a ve které se cítí jistě a „bezpečně“. A pak je tu dlouho sloužící personál, kde může být nechuť k jakýmkoli změnám, „novotám“ a vybočením ze zaběhlé rutiny.

A co má maminka dělat, když chce změnit polohu, ale není jí vyhověno? Má důvěřovat personálu, nebo trvat na svém?

Pokud je žena neinformovaná, často jí ani nenapadne, že by mohla rodit v jiné poloze než na zádech (rodila tak přece maminka, kamarádka, viděla to v televizi…). Navíc má mnoho žen zafixované přesvědčení, že lékař má vždy pravdu, takže pokud řekne „pojďte si tady lehnout“, automaticky to udělá.

V prvé řadě by žena měla být tou, která volí porodní polohu, do které jí tělo vede a ve které se cítí dobře. Nepotřebuje žádat o svolení. Žena by měla být aktivním účastníkem porodu a ne jen pasivním příjemcem zdravotní péče. A opět platí – pokud porod nepostupuje, slábnou kontrakce, pak je dobré polohu změnit a hledat vhodnější.

Jak vhodnou, nebo nevhodnou polohou porod ovlivňujeme?

Porodní proces je o spolupráci těla matky a dítěte. Tělo ženy se během porodu otevírá a miminko musí najít cestu matčinou pánví. To, zda má žena v průběhu porodu možnost volného pohybu, může porod zásadně ovlivnit. Dobře zvolená poloha může pomoci lepšímu uvolnění těla a díky tomu otevírání porodních cest, v závěru porodu zase můžeme díky dobře zvolené pozici zvětšit prostor v pánvi a ovlivnit tak, jak velký průchod má děťátko k dispozici. Může nám pomoci také gravitace.

Co vlastně máme na výběr? V jakých polohách je možné rodit?

V téměř jakékoli! Ve stoje, v kleče, na čtyřech, ve startovací pozici, ve dřepu, na boku, polosedu, na zádech… Rodit je také možno kdekoli – na posteli, na porodním lůžku, na zemi na žíněnce, na porodní stoličce, ale třeba také do vany plné teplé vody.

A nakonec, máte pro nastávající maminky nějaký malý milý vzkaz, jak se naladit/připravit/rozmazlit se, aby si našly nejvhodnější porodní polohu a jednou si třeba řekly: Jo, a takhle to bylo celkem fajn.

Dělat (nejen) během těhotenství věci, které nás vedou „z hlavy do těla“. Chodit do přírody, tančit, dopřávat si péči a nechávat se rozmazlovat dotekem. Naladit se na děťátko a užívat si kouzelné období, kdy v našem těle bijí dvě srdce.

 Otázky mi pokládala Bára Klímová (Časopis Miminko).

Tento rozhovor byl podkladem k článku, který vyšel v časopisu Miminko 9/2021 a můžete si ho přečíst ZDE.

Povězte prosím, víme my ženy samy nejlépe, jaká poloha je právě pro nás při porodu nejvhodnější? Víme to skutečně? Nebo se jen tak jakoby domníváme, že to víme? Jak to je?

Porod je přirozený proces, který řídí dítě a tělo matky. Pokud tento proces není narušován vnějšími zásahy, dostává se žena do „jiné úrovně vědomí“. Má možnost se ponořit „do sebe“, přestat o porodu přemýšlet hlavou, naslouchat tělu a následovat intuici, která ji vede. Pustit kontrolu. Pak instinktivně ví, jakou polohu má v ten který okamžik u porodu zaujmout. Vidět ženu skutečně ponořenou do porodního procesu je úžasný zážitek.

A jak je možné, že některá žena opravdu ví, že ta a ta poloha je pro ni nejvhodnější, a jiná to neví? Čím je to způsobeno?

V porodnicích, kde ženy u nás rodí nejčastěji, není snadné se do takového stavu, o kterém jsem psala v předchozí odpovědi, dostat. Není jednoduché prožít porod, kdy na ženu nikdo zbytečně nesahá a nemluví, kdy je proces v její režii a zdravotník pouze tiše vyčkává.

Systém není nastaven tak, že by mohla například porodní asistentka věnovat ženě plnou pozornost, má na starosti často více rodiček, přístroje, administrativu. Už při příjezdu do porodnice čekají ženu různá vstupní vyšetření a administrativní úkony. Přijíždí zpravidla do neznámého prostředí, pečují o ni lidé, které vidí poprvé v životě, někdy se během porodu střídají. Kontinuální péče jedné osoby v průběhu těhotenství, porodu a šestinedělí je u nás stále těžko dosažitelná meta. Některým ženám může podvědomě vadit i přítomnost muže – porodníka.

To vše přispívá k tomu, že je mnohdy pro ženu skutečně obtížné až nedosažitelné se během porodu uvolnit, zůstává hodně „v hlavě“, je odpojená od těla. Pokud je v prostředí, kde se necítí bezpečně, těžko dokáže pustit kontrolu. Pak signály těla vnímá obtížně nebo vůbec.

Dává nám při porodu tělo nějak vědět, abychom polohu změnily? Signalizuje nám, že tahle a tahle zrovna pro nás vhodná není? Pokud to tak je, jak k nám tělo při porodu promlouvá? Jak nás vybízí k vhodnější poloze?

Pokud zažíváme přirozený nerušený porod, jsme napojeni na své tělo a děťátko, pak k nám signály ke změně polohy přicházejí, intuitivně polohu měníme. Těžko se dá ale popsat slovy, jak k nám tělo promlouvá. Žena prostě někde uvnitř VÍ, co má dělat, VÍ, jakou polohu má v tu kterou chvíli zaujmout. Stejně jako to ví jakákoli zvířecí matka. Je to instinkt.

Může být vhodná poloha při porodu jakýsi rozpor mezi hlavou a tělem? Myslím to tak, že si třeba v hlavě myslím: tak takhle to nepůjde, je mi to nepříjemné… Ale tělo říká: ne, právě takhle je to v pořádku … Myslíte, že může taková přetahovaná probíhat?

Řekla bych, že rozpor mezi hlavou a tělem vídám často ve chvílích, kdy zesilují kontrakce a porod nabírá na intenzitě. Žena může být intenzitou zaskočena, má pocit, že ztrácí kontrolu nad situací. Nedokáže se uvolnit, její tělo je v napětí. Čím více je tělo v napětí, tím náročnější je pro ni procházet silnými porodními vlnami, vnímá je bolestivě. Snaží se před nimi utéct a hledá úlevu v těch pozicích, kde jsou kontrakce slabší. Tím se ale porod může prodlužovat, žena se tímto „bojem“ vyčerpává.

Svým klientkám vysvětluji, že pozice, ve které jsou porodní vlny silné a intenzivní, je ta správná. Úlevu může poskytnout klidný hluboký dech, lokální teplo nebo ještě lépe teplá koupel, dotek, uvolňovací masáž. Právě s tím jako dula pracuji nejčastěji. Učím ženy s porodními vlnami nebojovat, ale spolupracovat.

V dnešní době hraje velkou roli internet. Myslíte si, že je ku prospěchu věci, aby se nastávající maminka probírala informacemi a diskuzemi o polohách při porodu právě na internetu? Já myslím, že každá jsme úplně jiná a co vyhovovalo jedné, nemusí ani v nejmenším vyhovovat druhé. Proč tedy na ty diskuze jdeme a dobrovolně se kolikrát k smrti děsíme zkušenostmi jiných, které jsou ale mnohdy přitažené za vlasy? Povězte prosím.

V dnešní době jsme doslova zahlceni informacemi, a to nejen v oblasti porodů. Namísto pocitu většího klidu a jistoty nám často přináší spíš velký zmatek v hlavě. Ale porod není o hlavě, nedokážeme ho vymyslet. Je o těle, uvolnění, odevzdání se.

Na jednu stranu je skvělé, že i díky internetu dnes mnoho žen ví, že porod může mít více podob a zacítit si, který přístup je právě jim bližší. Je ale důležité pochopit, že neexistuje instantní návod na „správný porod“. Že je každý porod jedinečný. Že to, co vyhovovalo ženě v diskuzi na internetu, nemusí být to pravé pro mě. A že dokonce ani poloha, do které mě tělo vedlo a vyhovovala mi u prvního porodu, nemusí být ta pravá v případě narození dalšího dítěte.

V čem ale spatřuji výhodu internetu, je možnost sdílení zkušeností s přístupem jednotlivých porodnic. Díky tomu mohou ženy zjistit, že jsou mezi nimi skutečně velké rozdíly! Mají možnost sdílet, jak je která porodnice nakloněna výběru a změnám polohy v průběhu celého porodu. A že škála je opravdu široká. Zatímco v jedné vás budou podporovat ve volbě libovolné porodní pozice a to i mimo porodnické lůžko, v jiné porodnici budete mít naopak velký problém, pokud máte jinou představu než závěr porodu v leže na zádech, a pravděpodobně se dočkáte v lepším případě arogantního jednání a slovní manipulace.

Dá se si předem naplánovat vhodnou polohu? Lze to vůbec? Když například chci a chci a chci rodit v kleče do vody, můžu se skutečně nastavit, natrénovat, naladit tak, že se mi to nakonec vyplní?

Porod se nedá plánovat, a i pokud máme určitá přání, je dobré na nich nelpět a otevřít se různým možnostem, naslouchat svým pocitům v danou chvíli.

Je fajn vědět, jaké polohy jsou během porodu oblíbené, vyzkoušet si je klidně už před porodem (některé jsou i fyzicky náročnější nebo je třeba podpora další osoby) a u porodu se pak nechat vést tělem.

To platí i pokud si žena vysní třeba právě porod v kleče do vody. Může se stát, že v této poloze ženě nebude během porodu pohodlně, že jí tělo dá signál zaujmout jinou pozici nebo dokonce v závěru porodu bude chtít vyjít z vody ven. Neměla by cítit rozladění, že jí přání nevyšlo, ale naopak být hrdá na to, jak dokáže naslouchat svému tělu.

A nesmíme také zapomínat, že porod je spolupráce dvou osob – ženy a dítěte. Může se stát, že porod ve vysněné pozici nebude postupovat, miminku se právě v této pozici „nebude líbit“ a právě změna polohy bude tím, co porod posune zase o kus dál.

Co všechno vlastně ovlivňuje to, v jaké poloze maminka rodí?

Myslím, že je to kombinace tří hlavních faktorů:
1) Výběr místa porodu. Zvyklosti dané porodnice a přístup personálu.
2) Informovanost a vlastní přání ženy.
3) Průběh porodu a případné komplikace.

A teď mi dovolte citlivou otázku. Jak se pracuje s maminkou, které doporučujete při porodu nějakou polohu, ale maminka na to neslyší? Není jí to třeba příjemné, nebo zkrátka z jakéhokoliv důvodu s Vámi nesouhlasí. Musíte ji jemně přemluvit? Donutit? Nebo jak to celé je? Jak to probíhá v takovém případě?

Budu odpovídat ze své pozice duly. Pokud se jedná o mou klientku, pak většinou už v průběhu těhotenství mluvíme o různých situacích, které mohou během porodu nastat a také ví, jak zásadní vliv může mít někdy na průběh porodu polohování. Pokud pak v průběhu porodu doporučuji změnu polohy (nebo ji doporučuje porodní asistentka/lékař na základě nějaké vzniklé situace), snažím se, aby žena znala důvod. Pak navrhovanou polohu většinou vyzkouší. Často to pak probíráme i zpětně na poporodní schůzce, mluvíme o tom, proč to bylo v tu chvíli přínosné, že například miminko potřebovalo dorotovat nebo že v dané poloze porod nepostupoval apod.

A pokud se budu na otázku dívat z pozice vnějšího pozorovatele, tak se v porodnicích bohužel stále setkávám s direktivním přístupem a situacemi, kdy zdravotník chce změnu pozice ženy (typicky na záda) i když porod krásně postupuje a miminku se dobře daří, tedy jde o pouhou pohodlnost a zajetou rutinu. Tyto situace mě opravdu trápí. Pak hodně záleží na konkrétní ženě, na její nátuře, zda odmítne a ignoruje kyselý obličej nebo jízlivou poznámku (v lepším případě) nebo už nemá sílu a chuť se jakkoli dohadovat a změní pozici i přes vnitřní nesouhlas. Je vždy na rozhodnutí ženy, zda se doporučením bude řídit nebo ne.

A jaký je postup s maminkou, která je opravdu hodně vyřízená, rodí už dlouho, bojí se, je vyčerpaná a na Vaši doporučenou polohu také neslyší. Máte s tímto nějaké zkušenosti?

Pak je vnější podpora naprosto zásadní! Fyzická i psychická. Žena musí cítit mou důvěru v ní, že to zvládne. Slovní i fyzická podpora a povzbuzení dokáží zázraky. Je neuvěřitelné, co i ženy skutečně vyčerpané dlouhým a náročným porodem dokáží, kolik energie v sobě najdou, když zmobilizují všechny síly.

A samozřejmě je také dobré se pokusit vyčerpání předejít. Dodávat ženě během porodu energii (něco lehkého k snědku) a dostatek tekutin. Porod je opravdu velký fyzický výkon a je třeba k němu tak přistupovat. 

Může se třeba vhodná porodní poloha i na poslední chvíli změnit?

Porody, kdy žena porodí na „tři zatlačení“ jsou spíše výjimkou. Některé děti potřebují čas a velkou trpělivost. V průběhu závěrečné fáze porodu, kdy miminko postupuje porodním kanálem ven z matčina těla, často polohu několikrát měníme. Vhodná poloha je ta, kde se žena dokáže uvolnit a miminko pouštět a kde porod postupuje. A pokud tomu tak není, je na místě vyzkoušet jinou polohu.

A povězte mi prosím, proč se tak často v porodnicích rodí v pololeže? To je i má vlastní zkušenost a bylo to protivné, i nepříjemné. Když jsem chtěla zkusit jinou polohu, nebylo mi vyhověno. Já jsem docela tvrďák, ale i tak mi to bylo líto. Tak co teprve citlivější maminky?

Tak především je to stále poloha, která se vyučuje na školách. Pak hodně záleží na tom, do které porodnice se absolvent (lékař, porodní asistentka) dostane, a zda vidí porody i v jiných polohách. U mladých lékařů a porodních asistentek jde tedy často skutečně jen o nedostatek zkušeností, preferují pak porod v poloze, kterou znají a ve které se cítí jistě a „bezpečně“. A pak je tu dlouho sloužící personál, kde může být nechuť k jakýmkoli změnám, „novotám“ a vybočením ze zaběhlé rutiny.

A co má maminka dělat, když chce změnit polohu, ale není jí vyhověno? Má důvěřovat personálu, nebo trvat na svém?

Pokud je žena neinformovaná, často jí ani nenapadne, že by mohla rodit v jiné poloze než na zádech (rodila tak přece maminka, kamarádka, viděla to v televizi…). Navíc má mnoho žen zafixované přesvědčení, že lékař má vždy pravdu, takže pokud řekne „pojďte si tady lehnout“, automaticky to udělá.

V prvé řadě by žena měla být tou, která volí porodní polohu, do které jí tělo vede a ve které se cítí dobře. Nepotřebuje žádat o svolení. Žena by měla být aktivním účastníkem porodu a ne jen pasivním příjemcem zdravotní péče. A opět platí – pokud porod nepostupuje, slábnou kontrakce, pak je dobré polohu změnit a hledat vhodnější.

Jak vhodnou, nebo nevhodnou polohou porod ovlivňujeme?

Porodní proces je o spolupráci těla matky a dítěte. Tělo ženy se během porodu otevírá a miminko musí najít cestu matčinou pánví. To, zda má žena v průběhu porodu možnost volného pohybu, může porod zásadně ovlivnit. Dobře zvolená poloha může pomoci lepšímu uvolnění těla a díky tomu otevírání porodních cest, v závěru porodu zase můžeme díky dobře zvolené pozici zvětšit prostor v pánvi a ovlivnit tak, jak velký průchod má děťátko k dispozici. Může nám pomoci také gravitace.

Co vlastně máme na výběr? V jakých polohách je možné rodit?

V téměř jakékoli! Ve stoje, v kleče, na čtyřech, ve startovací pozici, ve dřepu, na boku, polosedu, na zádech… Rodit je také možno kdekoli – na posteli, na porodním lůžku, na zemi na žíněnce, na porodní stoličce, ale třeba také do vany plné teplé vody.

A nakonec, máte pro nastávající maminky nějaký malý milý vzkaz, jak se naladit/připravit/rozmazlit se, aby si našly nejvhodnější porodní polohu a jednou si třeba řekly: Jo, a takhle to bylo celkem fajn.

Dělat (nejen) během těhotenství věci, které nás vedou „z hlavy do těla“. Chodit do přírody, tančit, dopřávat si péči a nechávat se rozmazlovat dotekem. Naladit se na děťátko a užívat si kouzelné období, kdy v našem těle bijí dvě srdce.

 Otázky mi pokládala Bára Klímová (Časopis Miminko).